Velká pohoda v malém Dánsku – srpen 2019

Severské země jsem léta zcela záměrně vynechávala kvůli cenám. Vždycky platilo, že Švédsko, Norsko, Finsko a Dánsko jsou v Evropě nejdražšími zeměmi (plus  Švýcarsko). Nojo, ale to se tam nikdy nepodíváme? Před dvěma lety jsme byli ve Švédsku, tak letos přišla na řadu konečně Kodaň. Manželovi k narozeninám a mně do „seznamu navštívených zemí :-).

A taky pracovně, kdyby chtěl někdo připravit Kodaň „na míru“.

Letenky byly cenově přijatelné, letěli jsme klasicky s ČSA, s příručními zavazadly a taškou, ráno tam, poslední den večer zpátky. Hotel jsem tentokrát nesehnala ani na Bookingu, ani přes Trivago nebo jiný portál, po koupení letenek na mě odněkud vyskočila nabídka pár hotelů s platbou „ihned“. Vybrala jsem nám tříhvězdičkový HCP Studio hotel, 3 stanice metrem z letiště, 3 stanice metrem do centra (ideál) a musím říct, že to předčilo naše očekávání. Měli jsme ten největší možný pokoj s terasou a výhledem na moře (cca 25m2), hotel měl i mnohem menší a levnější pokoje, ale nechtěla jsem riskovat.

V Kodani jsem totiž většinou viděla malé místnosti se sdílenou koupelnou za šílené ceny … Se snídaní stál náš pokoj na jednu noc 2.800,- Kč, což mi přijde na Kodaň úžasné a snídaně byla opravdu bohatá. Pokoj byl velký, světlý, velmi prakticky zařízený, všude věšáky, skříň, ramínka, šuplíky, varná konvice, kafe, lednička, žehlící prkno se žehličkou, fén, hygienické potřeby… i ta terasa nakonec nebyla k zahození, i když jsme na ni kvůli dešti dva dny ani nevylezli.

Takže letenky máme, ubytko máme …. Tak jakpak se tam jezdí…? Jedna cesta metrem nebo autobusem kolem 75,- Kč. No to je šílený. Ano, Kodaň je malé město a dá se projít skoro celé pěšky, ale pořád chodit, na to už prostě nemáme věk. Mají nějaké karty? Nebo jednodenní jízdenky? Ano, mají toho mraky, jízdné se dá kombinovat, ale kdo to má plánovat a na místě zjišťovat? Rozhodla jsem se jinak. Koupila jsem Copenhagen card na 120 hodin. Vyšla na 3.500,- Kč.

A bylo to to nejlepší, co jsme mohli mít. Nestarali jsme se o jízdenky, karta platila všude včetně trajektů a vlaků, dokonce i mimo město.  A to nemluvím o vstupech do desítek muzeí a atrakcí. My jich měli v plánu navštívit opravdu dost, takže se nám karta vyplatila, ušetřili jsme minimálně 50%.

S sebou jsem vyměnila 700 DKK a bylo to skoro zbytečné, všude berou karty, i ve stáncích s hot dogy. Opravdu stačí jen pár drobných. Nevýhodou kreditky je, že nehlídáte peníze a tady to lítá raz dva. Ceny jídla a pití jsou totiž (aspoň pro nás) opravdu vysoké. Jen pro představu: kafe na ulici 40 DKK, v kavárně 50 DKK, v restauraci 60 DKK. Pivo (např. Tuborg), třetinka kolem 50 DKK, velké kolem 70 DKK. V lepší restauraci klidně 100 DKK.

Nejlevnější je tu tzv.polser, něco jako hot dog nebo párek v rohlíku, s hořčicí a kyselou okurkou, 30 – 40 DKK. A nejlevnější cheesburger u Meka stojí 20 DKK. Půllitrovka vody na ulici 20 DKK. Průměrné jídlo (kus ryby a brambory, kus masa a hranolky, pizza, těstoviny) v běžné restauraci 120 – 150 DKK, v lepší přes 200 DKK. I obyčejný kebab ve stánku stojí 80 DKK.

Oblíbeným a klasicky dánským jídlem je smørrebrød (něco jako u nás obložený chlebíček). Malý plátek tmavého chleba, na kterém je nejčastěji rostbíf nebo vejce s majonézou, nebo losos, nebo bramborový salát a zelenina, smažená ryba apod. Ono to zní obyčejně, ale ty velké smørrebrødy jsou opravdu bohatě zdobené a zasytí jako hlavní jídlo. Až na to, že ceny začínají na cca 80 DKK a nezřídka uvidíte i cenu kolem 120, 130 DKK. Dát 400,- Kč za obložený chleba, byť úžasný, pro nás bylo prostě nepřijatelné. Nakonec jsme je přece jen ochutnali, jejich zmenšené, levnější verze v Lillians smørrebrød bistru (kdybyste chtěli tip).

Jídlo jsme vyřešili nákupem v Lidlu, který byl nedaleko hotelu a dělali jsme si obložené talíře na terase pokoje. Když to píšu, tak si připadám jak Češi v devadesátkách v Chorvatsku, kdy si lidi vozili s sebou konzervy a salámy, aby tam neutráceli za jídlo, ale tohle bylo přece jen jiný. Zaprvé: LIDL měl bohatší nabídku sýrů než u nás (Anglie, Holandsko, Dánsko) a uzenin, které jsme rádi ochutnali. Zadruhé: i pitomá houska stála 6 DKK (21,- Kč), litr mlíka 20 DKK, jogurt 10 DKK. Ale pořád to bylo schůdný. V Dánsku jsou vlastně úplně stejné ceny jako u nás. Až na to, že 1 DKK = 3,50 Kč. A já prostě nedám za normální jídlo a jednu limču v restauraci sedm set (za jednoho). I v tom New Yorku, když chcete, si koupíte trojúhelník pizzy za 99 centů a hamburger v mekáči za dolar. Tady to prostě tak není. Tím vás nechci odrazovat, klidně utrácejte :-).

A co všechno jsme viděli (protože kvůli tomu jsme tam letěli) a kde všude jsme byli: prohlídli jsme si celou čtvrť Christianhaven, kostel Spasitele, Operu a kus hippie části Christianie. Královský palác Christianborg včetně koníren, ruin, kostela a kaple. Thornvaldsenovo muzeum, Muzeum války a Národní muzeum Dánska. Nábřeží s Malou mořskou vílou, Kastellet s kasárnami, park Ostre Anlaeg, komplet centrum města (skrz naskrz, fakt :-)).

Fredericks church, palác Amalienborg a Ofeliinu promenádu. Byli jsme v Zoologické zahradě, v Botanické zahradě, v Muzeu geologie, v Tycho de Brahe planetáriu, na Roundtower, v Rosenborgu, v zábavním parku Tivoli.  Půl dne jsme strávili v Helsingoru, kde jsme navštívili Hamletův zámek Kronborg a Muzeum námořnictva. Několikrát jsme prošli Nyhaven. Ochutnali jsme místní smørrebrødy i několik druhů herinků. Jeli jsme vlakem, metrem, autobusem, místní ferry a užili si hodinovou komentovanou projížďku po kanálech.

Když to všechno sečtu, tak nás pětidenní návštěva Dánska (Kodaně a okolí) vyšla ve dvou lidech přesně na 26.400,- Kč (letenky, pojištění, ubytování na 4 noci se snídaní ve tříhvězdě, veškerá doprava, všechny vstupy, jídlo, pití a jeden krásný hrnek na památku). A hodiny a hodiny vymýšlení, plánování a počítání, aby to bylo za tyhle skvělý prachy. Jsem na sebe pyšná :-)!

A pár perliček na závěr: všechny plastové lahve jsou zálohované (velké za 3 DKK, menší za 1,50 DKK). Neviděli jsme nikoho, jak je vrací (přímo ten systém), ale viděli jsme pár „sociálně slabších“, kteří je vybírali z odpadkových košů a taky lidi, kteří jim je po vypití (třeba na ulici) dávali. Nestačí to asi na nájem, ale na menší nákup v Netto nebo v Lidlu určitě ano.

Všichni řidiči autobusů nejen, že čekají na dobíhající lidi, ale počkají, až si oskenujou kartu a v klidu si sednou. Teprve pak se rozjedou. Poradí, kde vystoupit, kam jít, jsou úslužní a milí (neuvěřitelné!).

Zažili jsme požární poplach v hotelu, kdy byli všichni o půlnoci během 5ti minut venku (cca 150 lidí), nikdo nehysterčil, nebalil kufry, nejezdil výtahem, všechno v klidu a v pohodě.

Sice se říká „vožralej jak Dán“, ale i když opravdu pořád něco popíjejí (na lodích, na lavičkách, na břehu u vody, v restauracích i kavárnách), tak jsme kromě jednoho Ukrajince žádné opilce neviděli. Lehce nadranou mládež ano, ale na soukromých loďkách a spíš jen hulákali nad pár plechovkama piva.

Kola neslyšíte (většinou). Nikdo na vás necinká, nezvoní, všude jsou pruhy pro cyklisty a tam, kde nejsou, mají kola stejně přednost. Tím, že je neslyšíte, jim většinou do té dráhy vlezete. Jezdí dost rychle a pak je to na nich, jestli to vyberou. Vyberou :-).

Veřejné toalety jsou ve městě zdarma. Čisté, s toaletním papírem, mýdlem, ručníky, ubrousky… je běžné zajít do jakékoliv restaurace, kavárny či cukrárny na toaletu, nemusíte nic vysvětlovat, jen se zeptáte, kde mají WC. Easy.

Nikdo si nedovolí přecházet na červenou. A je jedno, jestli něco jede, nejede, přechod je kousek od křižovatky nebo si můžeš zkrátit cestu jinudy. Prostě svítí červená, tak se stojí a basta.

Všichni mají v úctě královskou rodinu. Fotí se u jejich obrázků, plakátů, u fotek v muzeích. Všude po městě vlají dánské vlajky. Co dodat? Být či nebýt, to je oč tu běží. Myslím, že být v Dánsku Dánem může být docela prima.

Kontaktujte mě