Singapore na pár dní – leden 2017

Singapur byl třešinkou na dortu naší lednové cesty po Malajsii. Četla jsem, že tam všechno skvěle funguje, ve městě vládne čistota a akurátní pořádek a je tam neskutečně draho…

Přistáli jsme na nádherném moderním letišti Changi (pro mě teda na první pohled naprosto nepřehledné) a busem skrz proudy vody dojeli do centra. V Singapuru většinou prší nebo je zataženo, slunečních dní je pomálu. Jen od zastávky do hotelu jsme byli za těch dvě stě metrů promočení na kost. Hotel Randevouz je příjemný, čtyřhvězdičkový hotel na začátku slavné nákupní ulice Orchard street.

Bože, proč mají všude tu klimošku nastavenou na 15? Zahřáli jsme se čajem, na bazén to tedy rozhodně nebylo a zůstali chvíli na pokoji.  Večer jsme prošli celou Orchard, zjistili, že ceny jsou stejné jako v Malajsii, až na to, že místo x 6, to musíme počítat x 18. Ale při troše snahy jsme našli bufet s nabídkou hongkongská kachna + rýže za 80,- Kč. Na skoro dvou kilometrech Orchard street jsou ty nejluxusnější obchody, jen Victoria Secret tady má tři obrovské showoomy. Po srovnání kurzů v několika směnárnách (rozdíly jsou obrovské) jsme vyměnili pár set euro a vrátili se do hotelu.

Snídani jsme si dali v blízkém obchodním obchodním centru Plaza Singapura, protože v hotelovém breakfast roomu bychom asi zmrzli. Moderním metrem (srovnatelné s Hong Kongem, jen ještě sterilnější) a pak monorailem přes vodu, jsme dojeli na Sentosu, ostrov pod Singapurem, který je takovým zábavním centrem s plážemi, golfovým hřištěm a Universal Studios Singapore. Na obrovské mapě jsme si zjistili trasu Hop on Hop off minibusu a projeli si celou dostupnou část ostrova. Podívali jsme se na nejjižnější bod Asie (údajně), prošli si tři místní pláže, vyjeli na vyhlídku se lvovi (symbol města) a po pár hodinách se vrátili na hlavní singapurské nábřeží. Večer je to nádhera. Do dálky svítí ikona města, Marina Bay Sands hotel, Art Science muzeum, ruské kolo a celém nábřeží s obrovskou fontánou lva se procházejí stovky lidí. Na Marina Bya je od 20 a od 21.30 light show, promítání obrazů do stříkající vody fontán.

Ať taky trochu poznáme okraj města… systémem propracované dopravy jsme dojeli na sever města na hřbitov Kranji, kde je pohřbeno asi 22 tisíc britských vojáků (a spřátelených armád), kteří tady padli ve II.sv.válce v bojích. To byla vůbec jedna z největších operací v téhle oblasti. Angličani bránili Singapur od vody, protože se útok z moře očekával nejvíc. Žaponci ale prošli malajskou džunglí a přepadli Angličany zezadu. Skoro 120 000 vojáků bylo zajato a přes 20 000 padlo. Měla jsem přesně nastudované, kde hřbitov je. Ale ten jazyk je opravdu na překážku, nikdy bych nevěřila že slovo Kranji mi nebude rozumět ani autobusák, který jezdí denně okolo desetkrát. A u zastávky ani cedule, ani směrovka, nic. Prodírali jsme se nějakou zahrádkářskou kolonií, abychom na konci zjistili, že asi padesát metrů dál vede normální silnice :-).

Celé odpoledne jsme si pak užívali singapurskou zoologickou zahradu, abychom se shodli na tom, že má sice hezčí stromy, kytky a technické zázemí oproti té pražské, ale počtem a druhy zvířat ji nesahá ani po kolena (o jedno místo v TOP 10 před tou naší).

Předposlední den jsme se přesunuli na nábřeží do jednoho z nejznámějších hotelů na světě, do Marina Bay Sands. Tenhle luxusní pětihvězdičkový hotel  s 2500 pokoji je originální především svým střešním, dvě stě metrů dlouhým bazénem, kde voda přepadává dolů a vy máte před sebou výhled na celé město. Protože jsme tuhle cestu zvládali finančně dobře, řekla jsem, že si jednu noc v tomhle skvostu dopřejeme. Podařilo se mi na Bookingu hlídat a číhat na ceny tak dlouho, až jsem nejlevnější standard room sehnala za 371 SDG (+ taxy). Teď ještě, aby nám nedali první nebo druhé patro. hodně lidí psalo, že turisty s rezervací přes Booking dávají do „nejhorších“ pokojů. Ale myslím, že i první a druhé patro není špatné, je ve výšce nejméně 50 metrů. Dokonce jsem byla tak „drzá“, že jsem do hotelu napsala, že mám cestovku, že chci do luxusního časopisu napsat o hotelu článek, a jestli bychom nemohli dostat pokoj ve vyšších patrech. Poslali mě do háje:-). Teda, tak úplně ne, kulantně mi napsali, že pokud chci pokoj s výhledem, mám si ho koupit za víc peněz přes jejich webové stránky.

Musím říct, že to opravdu stálo za to (viz. Blog). Už proto, že jsme měli nakonec pokoj ve 48. patře s famózním výhledem. Střešní bazén jsme si užili odpoledne i za tmy. Je to úžasná záležitost, ale pokud je krásně, je tam narváno jako v Podolí v létě. Všichni se cpou hranolkama s kečupem a lehátko neseženete. Většina návštěvníků Singapuru se jezdí na bazén podívat ze Sky teracce, na kterou se dostanete ze třetího sloupu hotelu. Rezervace nutná.

Škoda, že poslední den pobytu lilo celé dopoledne jako z konve. Tak jsme ho strávili v obrovském nákupní centru u hotelu, kde jen Burberry nebo Prada mají obchody ve třech patrech. Dali si poslední malajské jídlo a odjeli metrem na letiště.

Celý ten leden v teple byl báječný, nikam jsme nepospíchali, na všechno bylo dost času, počasí se povedlo, zase tak moc to nestálo (120.000,- ve dvou) a určitě jsem tam nebyla naposledy.

Kontaktujte mě