Silvestr v Londýně – prosinec 2007

Poprvé jsem navštívila Londýn v červnu 2004, kdy jsem konečně donutila mamku letět letadlem. Měla narozeniny a chtěla vidět královnu. Tenkrát jsem ještě nevěděla, jak a kde hledat dobré pokoje, takže jsme se spolehla na zajištění hotelu jednou cestovkou a byla to hrůza. Bydlely jsme v tmavé špinavé špeluňce v jedno – hvězdičkovém hotelu v Kensingtonu. Místo hezké, hotel hrozný. Řvala jsem a prudila dva dny, dokud nám majitel (obtloustlý Pákistánec) nedal k dispozici svůj vlastní pokoj v přízemí. Celý týden jsme si báječně užily, měly krásné počasí, pluly lodí do Greenwiche, byly ve Wimbledonu, ve Windsoru a v rámci Trooping Colour opravdu viděly královnu Alžbětu II.

O pár let později jsem dala Honzovi pod stromeček obálku. „Hmmm, Londýn. Skvělý. Kdy?“ zeptal se. „Popozítří“, odpověděla jsem. „Budeme v Londýně na Silvestra“. No, nadšený nebyl. Teda byl, ale představa, že 27. prosince odletíme do Londýna a on si nebude užívat pohádky a cukroví, na něj byla moc „kách“. Využila jsem nabídky jednoho malého hotýlku Linden House u Hyde parku, kde byla cena se snídaní víc než přijatelná, asi 65 liber. Dopadli jsme jako minule. Tmavá ušmudlaná špeluňka v přízemí, topení jen lehce vlažné, snídaně jen základní, prostě jsme byli z Východu, tak s námi vyběhli. Poučení pro příště a pro další roky: chci pohodlí, chci kvalitu a klidně si připlatím. Po celodenním šlapání po městě potřebuju teplou sprchu, kafe, dobrou postel a prostor. Kašlu na šetření.

První odpoledne jsme prošli celu Oxford street až k Totenham Courtu. Všude, hlavně na Bond street, byla vánoční výzdoba, girlandy, barevná světla, škoda jen, že nebyl sníh. Prošli jsme si Traffalgar square a večer strávili v Národní galerii. Nedá se to projít celé, tak jsme se věnovali jen kolekci impresionistů a kolem deváté večer jsme ještě postranním vchodem zašli do Portrait Gallery. Tam je stálá expozice podobizen, portrétů a obrazů slavných vojevůdců, umělců a dalších slavných lidí. Z Piccadilly Circus jsme přejeli busem 94 do hotelu. Zima moc nebyla, na Londýn celkem slušných 9 stupňů a polojasno.

V pátek ráno jsme si prohlédli Paddingtonské nádraží, přece jen jsme oba na tu Agathu Christie zatížení. Od nádraží jede linka 15 přímo ke katedrále Sv. Pavla. Tahle impozantní budova vévodící panoramatu Londýna byla částečně v rekonstrukci, ale na kopuli jsem se dostala. Honza jako vždy kouřil dole a já dělala fotky nahoře. Od stanice Bank jsme si dali svižnou procházku až k Toweru a do finanční čtvrti k „okurce“ Bylo vidět, že ještě nejsou všechny kanceláře pronajaté. Protože se do nás dala zima, šli jsme se ohřát do nejbližšího Starbucksu a neprohloupili jsme, tak skvělou horkou čokoládu jsem ještě nikdy nepila. Vysvitlo sluníčko, tak jsme si to namířili přes Tower Bridge a přejeli k Templu.

Prochodili jsme celou tuhle čtvrť (díky Společníku cestovatele IKAR) a lehce před 16 hodinou vstoupili do British museum. Tam bylo moje další vánoční překvapení: expozice Terracotta Army. To byl vlastně impulz, proč letět do Londýna o svátcích. Nikde jinde do téhle doby nebyla část terakotové armády vystavovaná. Nevím, co půjčili Britové Číňanům na oplátku, ale byla to nádhera. Přesně po deseti minutách, jen pár lidí, lístky vyprodané týdny dopředu. Nesmělo se fotit, točit, skoro ani mluvit. Výstava obsahovala asi deset vojáků, koňské spřežení, muzikanty, tanečnici a nevím co ještě. Podívali jsme se v rámci muzea ještě na Rosettskou desku a pár vykopávek, a protože byl ještě čas, udělali jsme si krátkou návštěvu Victoria a Albert muzea v Kensingtonu.  Metrem jsme přejeli na Paddington a pěšky do hotelu. Zvyk Britů mít v každém, byť sebehnusnějším pokoji varnou konvici a čaj, se nám hodil.

Sobotu jsme chtěli věnovat výletu do Greenwiche, ale na lodi by přece jen byla asi zima, tak jsme jeli raději metrem. Sice byla zima, ale svítilo sluníčko, takže jsme vyrazili do parku k Observatoři a do námořního muzea, samozřejmě. Cestou tam si Honza v místním obchůdku zkoušel nádherný patchworkový klobouk, ale nekoupil si ho. Kolem oběda jsme se rozhodli vyzkoušet anglickou specialitu a dobře jsme udělali. V restauraci Kings Arms, což je skvělý tradiční pub, jsme měli vynikající „fish and chips“. Poprvé jsem jedla vařený hrášek a byl výborný. Oni mají fintu na tu rybu, že to obalují v trojobalu, ale předtím máčejí v octu, nebo co.  Posilnění skvělým obědem se Honza rozhodl vrátit se do krámu a klobouk nosí dodnes. :-). Přejeli jsme metrem na Canary Wharf, pomalu se rozvíjející obchodní centrum se skleněnými věžáky.

Cesta je vláčkem po povrchu, tak je hezký výhled. Promenáda Canary Wharf byla liduprázdná, přece jen byla sobota a jindy tak plné firemní domy zely prázdnotou. Otevřená byla ale jedna cukrárna, tak jsme se odměnili kafem a plněnou bábovkou a pokračovali metrem Jubilee na London Bridge. Ne, že by mě nějak zajímaly námořní nebo vojenské lodě, ale slavnou HMS Belfast jsem chtěla vidět i já. A bylo to zábavné, protože celá prohlídka je koncipovaná jako divadelní představení a skvěle jsme se bavili. Podvečerní prohlídka Tate Modern a večeře v Notting Hillu byly jen třešinkou na dortu za báječným dnem.

Další ráno jsme si trochu přispali a na snídani šli do nedalekého bistra, ty toasty s marmeládou a kafe z bukvic nemusíme mít pořád.  Za dvě libry úžasné kafe a nadýchaný koláč s vanilkovou náplní, kašleme na hotel. Pěšky jsme se vydali až na Gloucester Place a pak na Baker Street. Vyfotila jsem Honzu v novém kloboučku před domem Sherlocka Holmese a následně jsme vzdali frontu před Muzeem voskových figurín. Na Warren Street jsme vlezli do metra a přejeli na Pimlico. Čekala nás hodinová prohlídka Tate Gallery (lidi si to hodně pletou s Tate Modern). Po Milbank jsme se pomalu skrz mžení posouvali do Westminster Abbey, a tam jsme si to užili, i když bylo hodně lidí. Prohlédli jsme si kaple, hroby, hlavně jsme chtěli pořádně vidět hrobku Isaca Newtona, jak je ve filmu Šifra Mistra Leonarda.

Pak kolem celého Westminsteru a za bití velkého Bena jsme se rozhodli vynechat prohlídku Cabinet War (moc lidí). Na 16. hodinu jsme došli k Admiralitě, chtěli jsme vidět přehlídku jízdy. A povedlo se. Ale koně to moc nebavilo. Po celém Strandu a Aldwych chodili v předvečer posledního dne roku davy lidí. Chtěli jsme se navečeřet v Covent Gardena, ale nikde nebylo místo. Na SoHo se dá vždycky spolehnout, v jedné z postranních ulic jsme narazili na irský pub, kde bylo teplo, šero a místo u vysokých stolů. Honza si dal Sirloin steak a moc si pochvaloval, já měla zapečené brambory se slaninou a sýrem. Velká dobrota. Do hotelu jsme se vrátili až po desáté.

A byl tu Silvestr. Ráno jsme se po snídani zastavili na kraji Hyde parku blízko našeho hotelu. Jsou tam hezké fontány, říkají tomu Italská zahrada. Nechtělo se nám projít park, bylo mokro, ale začalo svítit sluníčko, tak jsme to riskli kolem Serpentine nádrže až k Albert Hall. Kolem muzeí jsme došli až do Harrods. Všude byly svíce, zlaté zdobení, i když bylo světlo, po obvodu obchodního domu zářily neony. V přízemí byly fronty hlavně v oddělení luxusního občerstvení a čokolády. Lidé nakupovali na večer jen to nejlepší. Podívali jsme se na kravaty a saka (strašné ceny), zjistili, že se nám nelíbí ani hrneček na památku a pokračovali pěšky k Buckinghamskému paláci, v 11.30 měla být výměna stráží. Stejně je to pěkná podívaná, jen tu čepici z medvěda bych na hlavě nosit nechtěla.

Prošli jsme Mall až na Piccadilly a naobědvali jsme se v úžasné gyrosárně poblíž. Chtěli jsme koupit nějaké suvenýry a samozřejmě čaj. Honza byl okouzlený místními pasážemi plnými luxusních obleků, tvídových sak, kostkovaných kravat a dýmek. Raději jsem vždycky čekala venku. Stejně tak jsem Honzu nechala v National Army Muzeum, ať si vojáky prohlídne sám, já se šla projít podél řeky a sedla si na jedno skvělé kafe kde jinde než ve Starbucksu. Po 17 jsme vyrazili zpátky do hotelu obléknout si něco trochu slavnostnějšího.

Před sedmou večer jsme odjeli do Her Majesty´s Theatre. Jít na Silvestra na muzikál Fantom opery, je docela frajeřina, ne? Divadlo je zachované jako v dobách královny Viktorie, proto jsou všechna sedadla poměrně malá a úzká, člověk sedí jak na bidýlku, zvlášť na balkóně, kam jsem sehnala lístky. I ten poslední komparzista zpíval líp než naše přední muzikálové hvězdy. Skvělý zvuk, nádherná scéna, bylo to úchvatné představení. Po půl jedenácté jsme se vydali po nábřeží a hledali, odkud nejlépe uvidíme ohňostroj. Ale všude bylo tolik lidí, že nebylo vidět nic. Šli jsme pořád dál a dál až do James parku, a i když už to bylo daleko, viděli jsme krásně. Oslava Nového roku trvala 15 minut. Nedošli jsme ani na hlavní ulici a už byli chodníky plné uklízečů, to je servis. Busy jezdily zadarmo (což nám bylo jedno, měli jsme Oyster card) a kolem druhé jsme byli v pořádku na hotelu. Bylo tam sice živo, ale proč ne?

Ráno jsme si sbalili kufříky, po snídani odjeli busem A9 na letiště Stansted a v pět odpoledne jsme už byli zase v Praze. Byl první den roku 2008. Návštěva Londýna byla prima, měli jsme celkem hezké počasí, viděli spoustu věcí, zažili si Silvestr, viděli Fantoma… jen jsem musela Honzovi slíbit, že pokud dostane pod stromeček podobný dárek, dám mu aspoň dva týdny na to, aby se mohl dostatečně „těšit“ :-).

Kontaktujte mě