Sakra, proč si mám připlácet za samostatný pokoj?

Mně stačí jednolůžák !!!

Už několik týdnů přemýšlím, co napsat k cestování „single“.

Určitě jste si všimli, že spousty cestovních kanceláří mají na konci v podmínkách napsáno (mám to u některých zájezdů taky) takové to „příplatek za pokoj obsazený jednou osobou“ tolik a tolik. A většinou to není málo. 

CO S TÍM?

No… nic :-). Sehnat si tělo do společného pokoje. Jasně, snažím se to trochu zlehčit, ale pokusím se vám teď přiblížit, jak to vnímám já se svými dosavadními zkušenostmi.

Když se začalo po revoluci cestovat (vezmu si jako příklad Paříž, protože tu navštívilo asi nejvíc z nás)  bylo v hotelích a hotýlcích celkem běžné, že standardní pokoj s jednou velkou postelí nebo dvěma oddělenými stál cca 60 – 70 €. Tenkrát teda byly franky, ale v přepočtu by to asi tak sedělo. 

A ty hotely nižší kategorie měly běžně malý pokoj, třeba poloviční, s jednou postelí a sprchou nebo umyvadlem (občas i na chodbě), pro levné cestování a takový pokoj stál třeba 35 € (samozřejmě v přepočtu, tenkrát byly franky). Prostor nic moc, ale na přespání to stačilo. Můj první pokoj v Paříži v hotelu Jarry, malé skromné jedno-hvězdě, stával v devadesátých letech kolem 35 €. A to samé platilo v Londýně, v Římě, v Benátkách, v Bruggách, Kodani, Athénách … prostě po celé Evropě a i po světě.

Východní Evropa začala cestovat, přidali se prominentní Číňani, Korejci… a malé pokoje už nevyhovovaly. Hotely kasírovaly turisty a začalo se rekonstruovat. EU zavedla sem tam nějakou normu a vyhlášku a malé pařížské hotýlky se z bývalých bordelů měnily na butikové a art hotely. Pokoje se zvětšovaly, postele přidávaly a zdražovalo se. Můj hotel Jarry prošel v roce 1998 také rekonstrukcí, do malých pokojíků se vmáčkl sprchový kout a cena se zvedla na 50 €. Po dalších deseti letech majitelé několik pokojů propojili, vytvořili čtyřlůžáky a cenu opět zvedli. Dnes stojí malý dvoulůžkový (pouze 10m2 a to je fakt málo) v průměru 70 € a jednolůžkový pokoj 60 €. Rozdíl jen 15%.

Přišla další generace. Nám bylo přes čtyřicet, našim dětem osmnáct, dvacet. A přišel fenomén AirBnb. Co to přineslo? Ti, kteří chtěli ušetřit za hotely a bydlet co nejlevněji, si mohli pronajmout pokoj „u místních“. Sdílený obývák, kuchyně, příslušenství. Vlastní pokoj. Za pár desítek eur. No jo, co ale ti, kteří chtějí soukromí? Celý byt, nejlépe. Ten už ale stojí víc. V posledních letech se platí za pronájem skromného bytu (třeba malého 2 + kk) v centru města stejně, jako za pěkný tříhvězdičkový hotel. Ale třeba na Kubě je bydlení v AirBnB mnohem výhodnější (a dokonce hezčí) než předražené hotely.

Couchsurfing. Fenomén posledních let. Pro mládež a milovníky lowcost cest úplný ideál. A zadarmo! Stačí se zaregistrovat na portálu a vybírat, ke komu se nakvartýruju do bytu na karimatku, gauč nebo v lepším případě na volnou postel. Nojo, ale já už nechci u nikoho spát na zemi. A přiznám se, že se ani moc nechci seznamovat s dvacetiletými studenty, jejich kamarády a dělat jim bramborák nebo svíčkovou, abych si to přespání nějak „zasloužila“ :-). Mládež tohle miluje (a moje skoro šedesátiletá kamarádka taky) a mně se to jako model moc líbí. Nicméně opatrnosti není nikdy dost a musí se samozřejmě koukat na reference a pořádně si toho člověka na druhé straně „proklepnout“.

Takže jak se vlastně dneska cestuje?

Mládež, o tom jsem teď psala. Hacknou levnou letenku, sbalí batoh do 8 kg a tradáááá. První noc po příletu zůstanou u couchsurfingového kamaráda, večer zajdou do baru, s někým se seznámí, další den jedou někam na výlet, posunou se k jinými kámošovi, pak dva tři dny hostel… a po dvou týdnech dobrodružství se vracejí domů s adresami a pozváním od deseti lidí z celého světa. Být mi dvacet, necestuju jinak.

Střední generace (30 – 50) pokud netrajdá s pubertálními dětmi, jede jednou, dvakrát do roka „někam“. Pokud je puberťáci celý rok zlobí, jejich rodiče za odměnu relaxují někde u moře, takže klasika čtyř-hvězda s all inclusive. Když zvolí náhodou masochisticky město, je to hodně o hotelích střední kategorie nebo BnB. Průměrný hotel, průměrná cena, uchozené nohy, ale hlavně toho vidět co nejvíc, co když už se sem nepodíváme, mladej chce na vysokou a holka se brzy vdá … znáte to.

Moje generace 50+ (takže na pokraji smrti, jak se dočítám v nabídkách ostatních CK, které mě drze nazývají seniorem) cestuje zase jinak. Bolí nás nohy a záda, hůř spíme, chceme čistou koupelnu na pokoji, varnou konvici a prostor. Makáme desítky let a když někam cestujeme, chceme, aby to mělo už určitou úroveň a komfort. Protože si to prostě za-slou-ží-me!

Velmi často slýchám „mně stačí jen postel a sprcha“. Houby. Není nic horšího mít proleženou postel, špatnej polštář, sprchu co teče čůrkem, místo skříně 2 ramínka zavěšená na konzoli poličky s třicet let starou televizí.

Když vybírám pro svoje klienty ubytování, vždycky! to vybírám jako by to bylo pro mě. Už si taky zasloužím :-). Lidi hodně šetří na ubytování, protože si myslí, že jde jen o to, někde přespat. Ale zamysleli jste se někdy nad tím, že může třeba celý den pršet tak, že nevystrčíte nos z pokoje? Nebo vám bude zle? Žaludek, zuby, migréna… Nebo že budete jenom unavení a místo večerní projížďky po městě se budete chtít jen natáhnout? Co potom v pokoji 12m2 s nepohodlnou postelí a mizernou sprchou?

A teď se dostávám k tomu, jak je to vlastně s tím single cestováním. Politika většiny hotelů se právě odvíjí od těch nových možností: couchsurfingu, AirBnB apod. Takže samostatným cestovatelům vůbec nevycházejí vstříc. Sehnat jednolůžkový pokoj je skoro nemožné, tedy ano, můžete bydlet sami, samozřejmě, ale zaplatíte celý pokoj. Se snídaní a taxami je to případ od případu. Například v Římě. Měla jsem na poslední noc nádherný apartmán s výhledem na Piazza Navona. Od začátku jsem byla vedena jako jedna osoba. Městskou taxu jsem ale musela zaplatit za dvě osoby, protože pokoj byl pro dva. Ale snídani jsem dostala jen jednu. Paradox, co?  Moje protesty byly to jediné, na co jsem se zmohla (ale vyžrala a vypila jsem jim celej nealko minibar a ten mi milostivě nenaúčtovali :-)).

Když jsem teď obsazovala svůj oblíbený květnový zájezd do New Yorku, přihlásil se mi jeden mládenec s tím, že je sólo a přece si nebude hledat slečnu jen kvůli příplatku za pokoj :-). A jestli se s tou cenou nedá něco dělat. No… nedá. Ono vůbec bydlení v New Yorku je kapitola sama pro sebe. Dvoulůžkový pokoj v průměrném tříhvězdičkovém hotelu se snídaní na Manhattanu stojí kolem 200 dolarů. Jasně, když jede člověk po vlastní ose ve dvojici, může narazit na nabídku, která bude třeba za 130, 140 dolarů. Nebo zaplatí ihned bez možnosti storna a dostane taky lepší cenu. To všechno samozřejmě jde. Nebo třeba v Harlemu (nebojte, tam je to v pohodě) seženete pokoj s kuchyňkou a koupelnou za 110, 120 dolarů na noc. Jiné části NY jako je Queens nebo Brooklyn jsou výhodnější přes AirBnb, dost často jde o pokoje s příslušenstvím v malých vilkách Green Pointu nebo v Astoria. Je tam hezké, klidné bydlení, ale zase dál od Manhattanu.

A lidi se chytnou za hlavu a říkají: „Ježíši, 200 dolarů za pokoj? No to ani náhodou…“!

Jenže když se podíváte na tolik propagované „levné“ bydlení v YMCA nebo YWCA, najednou zjistíte, že za dvoulůžkový  pokoj velký 7m2! bez sprchy a toalety zaplatíte 150 dolarů. A za jednolůžkový 143 dolary. Dělají si srandu? Nejlevnější, co jsem našla, je samostatná postel v hostelu, kde je na pokoji 12 lidí, palandy, bez umyvadla, bez sprchy (všechno společné na chodbě) za cenu pouhých 51 USD na noc.  To nechceš. Nebo snad jo?

Takže co s těmi „single“ cestovateli? Je to oříšek, protože z toho není cesta ven. Tomu mládenci jsem nabídla, že se pokusím najít nějaký levnější pokoj kousek od našeho hotelu (poslední roky se mi osvědčilo okolí Queensboro Plaza), že se vždycky ráno přidá k celé skupině. Nakonec si raději připlatí, protože všechno! vychází dráž, než ten mnou rezervovaný hotel. Takže to fakt není legrace. 

Myslela jsem, že pro individuální cestování bude výhodné třeba Japonsko. Kde jsou všude ty „capsule“ hotely. Když jsem ale srovnávala na Bookingu ceny kapslí (ženský zvlášť a chlapi zvlášť) a dvoulůžkových pokojů v normálních hotelích, ten rozdíl zase nebyl nijak markantní. Dvoumetrová kapsle bez jakéhokoliv příslušenství cca ¥5 000, dvacetimetrový pokoj ve čtyřhvězdičkovém hotelu s koupelnou cca ¥7200 (na české kačky vyděl necelými pěti).

Co z toho plyne?

Cestujte v páru (jakémkoliv), aspoň budete mít ty zážitky s kým sdílet :-). Hodně štěstí!

Kontaktujte mě