Korsika a Elba na jachtě – září 2013

Slíbili jsme Olze a Jirkovi, že když už s námi byli na lodi ve Skotsku a ve Walesu, měli bychom jim to oplatit tam, kde jsou „doma“ oni, což je na jachtě. Plaví se každý rok (Chorvatsko, Řecko, Itálie) a na ten 2013 vyšla atraktivní trasa kolem Elby a Korsiky.

Protože jsme jeli autem z Prahy, brali jsme i Olgu a ukecali ji, že si uděláme cestou dvě zastávky. Na jednu noc v Mantově a na druhou noc ve Volteře, kde se k nám přidá Jirka. Mantova nás nadchla už před lety, ale měli jsme v ní jen hodinu večer a pamatuju si nejvíc ty ulice dlážděné malými, oblými, barevnými kameny.  Proto jsme si ji chtěli užít za světla, což se i díky pěknému ubytování v centru města podařilo.  Střed města opravdu stojí za podrobnější návštěvu, hlavně místní muzeum a okolí Piazza Erbe. Krásná je i procházka po nábřeží s vyhlídkou na ty krásné mosty přes Lago di Mezzo.

Druhý den jsme projeli nádhernou částí Toskánska a ubytovali se v kamenném domku kousek pod Volterrou. Tohle město milujeme, neznám snad hezčí západ slunce nad Toskánskem, než je z náměstí Martiri della Liberta. Prošli jsme si celé město, hezky z kopce do kopce a pátrali po něčem k večeři. Nakonec jsme si sedli v klasickém „ristorantu“ a zvolili tradiční hovězí nebo jehněčí na bylinkách. Past na turisty, měli jsme jít na pizzu.

Další den jsme se zastávkou na velký nákup dorazili do maríny v přístavu Piombino. Pomalu se sjížděli i ostatní. Na lodi Bavaria nás nakonec bylo osm plus dva kapitáni (Jirka a Jarda). Čekali jsme dost dlouho na loď a pak přišla část plavby, na kterou zrovna nevzpomínám moc ráda. Loď, kotvící na Elbě, v Piombinu nepřistane, nemá povolení nás nabrat (to ale stačilo zavolat a domluvit si to). Olga, Jirka a můj Honza se tedy vydali trajektem na Elbu, že tam loď vyzvednou a my se mezitím přesuneme severněji, do místa Baratti, kam pro nás připlují, my se nalodíme a poplujeme na Elbu.

Nápad by to nebyl špatný, kdyby to zafungovalo. Nechci to dlouze popisovat, prostě dopadlo to tak, že večer, potmě, jsme všechny kufry, přepravky s jídlem, balíky vod apod. nakládali na člun, který nás pak vezl tmou k naší lodi, která kotvila na volném moři. Kolem desáté večer jsme byli všichni konečně na lodi, Honza vytočenej do nepříčetnosti, a se mnou se všechno houpalo. Deset lidí je na takovéhle lodi moc, je tak pro šest, takže dva chlapi spali na palubě. Což o to, bylo krásně, ale jeden z nich tak strašně chrápal (ale opravdu strašně), že se nedalo spát. A já si zapomněla špunty do uší…

Ráno jsme společně posnídali, jak to na lodích bývá, každá dvojice měla jeden den na starost stravování celé party. Dovybalili jsme ještě věci z toho nočního stěhování a konečně vypluli směr Elba. Moře bylo bohužel tak klidné, že jsme pluli na motor. Začali jsme obeplouvat Elbu z jihu. A hned první večer se nám motor porouchal. Zůstali jsme tedy na volné vodě (opět) v jedné krásné zátoce a počkali na servisáka, který další den v poledne spravil motor a mohlo se pokračovat. Bylo krásně, bylo co jíst, tak houby zle :-).

Namířili jsme si to rovnou na Korsiku. Počasí bylo nádherné! Výhodou jachty je kromě větru ve vlasech i koupání na volném moři. Bez plavek, a to je paráda. Každou chvíli jsme zastavovali a koupali se. Taky jsme hodně jedli, protože když deset lidí vybalí svoje zásoby, najedl by se z toho regiment vojáků. Taky jsme se museli střídat u stolu na palubě, protože jsme se tam nevešli. Jen kapitán Jarda, který se stranil, jedl dole v salónu… Směrem na Korsiku jsou k obeplutí dva zajímavé ostrovy: Pianosa, která je přístupná trajektem z Piombina a je na ní nějaké muzeum. A jižnější Montecristo, kam se nesmí, protože je tam poklad a ten by mohl chtít každý, že jo 🙂

Další den odpoledne jsme zakotvili v nádherném korsickém městě Bastia. To mě vzalo za srdce, nádherný přístav, centrum města, promenáda plná palem,  vyhlídky z kopců plus úžasná zmrzlina. Každý jsme si trávili odpoledne a večer po svém (což nám s Honzou docela vyhovovalo). Následný přejezd z Korsiky na Elbu byl poprvé a naposledy s plachtami, bohužel jen tři hodiny. Taky jsme tím pádem projeli spoustu peněz a neustále tankovali.

Dva dny jsme pak pluli severní částí Elby a konečně dorazili do Portoferaia, nádherného místa na Elbě, kde jsme už s Honzou byli při naší cestě Toskánskem v roce 2009. Proto jsme mohli ostatním doporučit místní kulinářský zážitek v restauraci Osteria Libertaria. Carpaccio z chobotnice a grilovaného tuňáka v pistáciových oříšcích. Měli otevřeno a vařili to samé, co před lety. Mňam!

Vykoupali jsme se na pláži s bílými kameny a jeli se podívat do Napoleonovy vily. Je tam jednoduchá cesta z centra,  autobusem za 2 eura. Vila je nádherná, jsou z ní krásné výhledy, prcek tam měl pár velkých pokojů a veškerý servis, moc nechápu, proč odtamtud utíkal :-).

Poslední den jsme pluli podél severovýchodního pobřeží a nocovali v Rio Marina. Taky moc hezké místo. A nastal čas vracet loď. Stačilo použít lodní vysílačku a domluvit se s přístavem, že náš Kocour v botách na půl hodiny přistane v sekci hostujících lodí, my se vylodíme a loď pak vrátíme do domovské maríny. Najednou to šlo. Moc jsme na nic nečekali a jeli rovnou do Prahy. Suma sumárum, nebylo to špatné. Kdybychom pluli v sedmi lidech, kteří to s lodí umějí, bylo víc větru a fungovala domluva hned od začátku, asi by to byla báječná cesta. Ovšem nevylučujeme, že se za pár let zase na nějakou plavbu po moři vydáme.

Kontaktujte mě