Co třeba… umřít v Petře…?

Divnej titulek, že jo, ale prý se mají psát titulky tak, aby to zaujalo. Tak nevím :-).  Člověk samozřejmě nejede do Jordánska, aby tam umřel. Tak proč tam vlastně jede…

Mám doma takovou nástěnku, „vision board“ nebo-li Mapu pokladů a tam si dávám obrázky míst na světě, které bych chtěla vidět. Izrael a Jordánsko tam strašily už hrozně dlouho. Pravda, o Izrael jsme se s Honzou pokoušeli, už 3x, ale ani jednou to nevyšlo. Chtěli jsme jet dokonce s organizovaným zájezdem kombinaci Izrael – Sinaj – Petra, ale před pár lety se to tam zkomplikovalo, hlavně na Sinaji. Bylo jasné, že dostat se z Izraele do Petry bude čím dál tím těžší.

A čas běžel a… Petra nikde. A já ta místa spojená s Poirotem prostě musím vidět (a Indiana Jones a tak, že jo…), takže jsem letos v zimě brouzdala po netu a najednou na mě vyskočil článek o tom, že Ryanair od prosince spustil novou linku do Ammánu a je za pár kaček. No, za pár kaček už zdaleka není, ale pořád je to za dobrou cenu. Ale kdy tam jet? Do konce května nemám šanci, to mám zájezdy… Tak nejdřív přelom květen červen. Asi tam bude horko, ale co, to se dá vydržet. NEDÁ !!! Jen magor (já) by jel do Jordánska v tuhle dobu. Nojo, jenže co když si to tam vyhodí do povětří? Nebo to zavřou? Vedle je Sýrie, Irák, Libanon, Saudská Arábie… člověk nikdy neví. Aspoň vidět tu Petru…

Koupila jsem letenky od Ryanair, ubytováná našla na Booking.com a auto půjčila přes Rentalcar. Plán byl jasný: vynecháme hlavní město Ammán a pojedeme trasu Madaba (mozaiky a hora Nebo), Petra (malá i velká), Wadi Rum (kvůli spaní v poušti) a Mrtvé moře (taky to jednou zkusit). Pět dní, čtyři noci. Itinerář jasný, všechno klaplo na minutu (jako jinak :-))

A teď k tomu umírání v Petře…

Na místo jsme přijeli v pozdním odpoledni a ubytovali se v příjemném hotelu La Maison Petra. Jeho největší výhodou je umístění hned vedle areálu se vstupem do Petry. Čistý pokoj, 18m2 s koupelnou, lednicí, klimatizací. Cena 1.680,- se snídaní.

Ta se podávala už od 6.30, aby mohli turisti vyrazit co nejdříve. Teď to bylo sice kvůli ramadánu o malinko posunuté, ale i tak jsme lehce po 7 prošli branou. Po vstupu do Petry (použili jsme Jordan pass) se jde asi 20 minut kolem skal, pak se projde Síq (soutěska) no a pak se otevře ten nejznámější pohled na Pokladnici (Treasury). Jít brzy ráno má výhodu nižších teplot i počtu návštěvníků. Ještě do 9 ráno to celkem jde.

Pak už se sluníčka nezbavíte, není moc kam se schovat, začíná pařák. A co je nejhorší, jsou tam hejna much. Celou Petrou jezdí místní nomádi na oslech, osli vozí i turisty, koně táhnou bryčky apod. No a všechna zvířata samozřejmě nekontrolovaně serou (nemůžu to napsat jinak, pardon). Čím víc lidí, tím víc zvířat, víc hov…a víc much. Pokud tam pojedete, vezměte si buď vějíř nebo roušku (to myslím vážně).

Prošli jsme s Honzou velkou část areálu až k místu, kde se stoupá ke Klášteru (Monastery). Píšou, že je to 800 schodů. Honza zůstal dole v místní restauraci a já se vydala vzhůru. 800 schodů znamená, že někdo spočítal jen ty schody. Mezi nimi jsou plošiny, dlouhé přechody, takže celá cesta vzhůru mi trvala skoro 40 minut. U Monastery to fakt stojí za to. Moc lidí tam nedoleze, takže je tam poměrně volno na focení i točení. Kus od Monastery je naprosto bombová vyhlídka do skalnaté pouště, kde můžete sedět pod plátěnou stříškou, dát si teplou vodu nebo teplé pivo a kochat se. Chvíli jsem se tam zdržela a zpáteční cestu dala za necelou půlhodinu. Chlapec s trekovými holemi mi stále obdivně koukal na nohy. Ne, že by se mu líbily, vylezlo z něj, že obdivuje, jak šplhám po těch skalách v obyčejných sandálech :-).

Vyzvedla jsem totálně upečeného Honzu (restaurace byla stále zavřená) a namířili jsme si to zpátky. Ano, pila jsem vodu. Ano, odpočívala jsem. Ne, čepici jsem neměla. Kolem druhé odpoledne jsme prošli kolem Treasury do Síq (už tam bylo fakt narváno) a mně začalo být zle. Motala se mi hlava, brněly mě ruce, buď příznaky tetanie (prudký úbytek vápníku v těle) nebo prostě klasický úžeh. Tak jsem asi půl hodiny mírně trpěla a čekala, že to se mnou švihne, Honza to samozřejmě viděl, ale co se dá v takové chvíli vlastně dělat? Sedět ve stínu? Tam bylo přes 40. Víc pít? Sotva. Chce to sladký a najíst se v chládku. Takže jsme prošli tou „trestnou uličkou“ až k východu a zapadli pod hotelem do jednoho bistra. Zasyčely ve mně dva chlazené toniky, potom i báječný falafel a přešlo to. Myslím, že to byl ukázkový úžeh (vyčerpání, málo vody, vedro, fyzická námaha).

Pokud pojedete do Petry a budete si ji chtít opravdu užít (areál je obrovský) mám pár doporučení.

Zůstaňte dvě noci. Asi 8 km od velké Petry je ta malá, která rozhodně stojí za návštěvu, třeba odpoledne, až budete do Petry přijíždět. Pokud bude středa nebo čtvrtek a nevadí vám davy, můžete jít na noční procházku Petrou (jak se tam zapalujou ty svíčky před Treasury), ale nečekejte klid a romantiku. Je to masovku kvůli fotkám na IG :-(.

Druhý den ráno si přivstaňte a jděte co nejdříve. Rozložte si síly, hodně pijte, mějte čepici nebo klobouk, sluneční brýle a roušku nebo vějíř. Všichni psali, že je lepší si vodu brát s sebou, protože je v areálu drahá. Já si naopak myslím, že je lepší dát 50,- Kč za 1,5 litru studené vody tam, než táhnout navíc třeba 3 kila v batohu a stejně vám to za pár minut zteplá.

Taky jsme viděli několik mladých párů, které nás míjely a ještě před osmou ráno se vracely od Treasury. Pravděpodobně byly den předtím a teď si jen ráno zašly k pokladnici udělat fotky bez lidí (což mi přijde jako super nápad). Pokud máte vízum formou Jordan passu, máte v něm i vstupné do Petry. Pokud si připlatíte 5 JOD, máte vstupy dva (mrkněte na jejich stránky).

No a poslední rada je, leťte do Jordánska v zimních měsících. Leden až březen je ideální. Jen v noci v poušti bude třeba na nule (jsou tam teplé deky a ještě vám přidají), ale to ostatní si užijete.

Z Petry jsme odjížděli pozdě odpoledne do Wadi Rum. Jen mi pořád vrtala hlavou ta asi osmdesátiletá paní s ortézou a berlemi, která šla k tomu Klášteru taky. Provázela ji asi šedesátiletá průvodkyně a ano, míjela jsem je, ale nahoře jsem je pak viděla. Na osla by se neposadila, nosiče jsem neviděla… asi se budu muset nad tvou svojí fyzičkou pořádně zamyslet :-).

Kontaktujte mě